Naštěstí existuje nemálo uskupení, jejichž nová alba jsou očekávána se zvýšeným tepem. Tato výsada zdobí i polské RIVERSIDE, kterých předchozí nahrávku „Rapid Eye Movement“ z roku 2007 jsme na Metalopolis trestuhodně opomněli. Dodržení dvouletého cyklu mezi jednotlivými řadovkami však dává velmi rychle možnost naše zaváhání napravit. Nové album nese zajímavý název „Anno Domini High Definition“ a představuje kapelu ve své typické poloze neúnavných pracantů a budovatelů svého specifického zvuku a stylu.
Možná, že na první pohled překvapí poněkud strohý výčet písní. RIVERSIDE tentokráte zcela vynechali kratší skladby a s výjimkou úvodní každá z nich přesahuje sedmiminutovou stopáž. Paradoxně však i navzdory rozsáhlým časovým plochám vymezeným pro jednotlivé položky se tentokráte Poláci odhodlali vsadit na svižnější a živější pojetí. Nedělají však ukvapené závěry a nadále se drží svého osvědčeného základu v podobě art rockového pojetí se špetkou rockové progrese v tvrdším rockovém provedení. Oproti minulosti však jejich hudba působí razantnějším a zemitějším dojmem. Éterické zasněnosti a celkově příjemné ospalosti se skupina plně oddala pouze na fantastické „Left Out“, kde tyto svoje devízy z předchozích alb, postavené především na podmanivém hlasu Mariusze Dudy, dotáhla do nádherné dokonalosti. Téměř jedenáctiminutové kompozici nechybí pohlcující melodie a atmosféra, kterou vyšperkuje účelná a do emocí nikterak přílišně vybičovaná gradace.
Naproti tomu zbytek hudební náplně „Anno Domini...“ potěší úplně jinými atributy. Vše podstatné napoví už rozjezd úvodní „Hyperactive“, která svému názvu nezůstává nic dlužna. Jemný nástup za zvuků piána je pouze tak trochu klamným manévrem před nájezdem kytar doprovázených sytým zvukem kláves. Agresivní atmosféru trošku tlumí jakoby nezaujatě znějící Dudův hlas. Pro znalce dosavadní tvorby vcelku překvapivé entré se v dalších následujících kompozicích dočkává zdatných pokračovatelů. RIVERSIDE se i nadále velmi dobře daří udržet rozsáhle skladby v jednom funkčním celku. Stále velmi dobře pracují s jejich náladami, přičemž nyní upustili od své zavedené praxe opakování hudebních motivů ve snaze přivodit jejich gradaci. Dosahují tak více rockovějčího a řekněme, že i písničkovějšího vyznění, aniž by se však přitom zpronevěřili svému předchozími deskami budovanému stylu. Art rockově rozmáchlých pasáží si i na „Anno Domini...“ posluchač užije dost, včetně několika v dobrém slova smyslu exhibicionisticky pojatých intermezz. K těm nejzdařilejším určitě patří použití netradičního elektronického nástroje thereminu, který, jak dokáže druhá polovina písně „Egoist Hedonist“, zvládá Michał Łapaj více než dobře.
RIVERSIDE prostě i přes vítanou revizi osvědčeného soundu ihned bezpečně poznáte. Tato skupina si už v průběhu tří studiových alb vybudovala solidní renomé a dá se říct, že i originální zvukový rukopis, který na své nové desce opět obohacuje a osvěžuje. Samozřejmě, že v případě těchto hračičků jen těžko soudit, do jaké míry tím zároveň poodhalili i svoje budoucí plány, ale jisté je, že jejich současnost je přitažlivá, neotřelá a z posluchačského hlediska i trvanlivá. Ač bývám v manipulaci se škatulkou s názvem „progres“ velmi opatrný, jsou RIVERSIDE z tohoto ranku jednou z těch kapel, které se za svými nástroji určitě neflákají, ale posluchač nehodlající se prosekávat komplikovanými kompozičními porosty se jich rozhodně nemusí obávat. Takže tentokráte opět spokojenost a uvidíme se zase za dva roky!